Scrolluju svůj instagram a přemýšlím, co bylo před tím. Pořád se toho nemůžu dobrat, jedu níž a níž, furt nic! Sakra. Už mě to asi pohltilo. Pak se ale už konečně něco objeví. Hory, koncerty, výstavy, úryvky z knížek, které jsem četla ve volných chvílích a pro nějaký důvod jsem se rozhodla je na instagramu schraňovat. Dál je Rusko, Tom, děti kamarádů, hory, Rusko, výška, Erasmus...a mohla bych pokračovat až na konec svýho instagramu, kde bych na stopro našla selfíčka, kterým dnes už tak neholduju. Holduju něčemu jinému. Čemuasi. Dítěti! A ano, všichni vám budou tvrdit, že pak bude všechno jinak. "Až se to narodí, změní se ti život." "Už nikdy nebudeš sama." Chcete nebo ne, změní se, a změnil. Vaši první prioritu na potencionálním žebříčku hodnot vymění jako lusknutím prstu dítě. A co jste na tom prvním místě vlastně vůbec měli? Kariéru? Cestování? Tak teď tam máte dítě. Tečka.
Scrolluju svůj instagram a říkám si, kde je moje JÁ. Kde je jóga, jazykový výzkum zdali se tomu dá tak říkat, lektorství, překlady... Teď je mé MY. A malá se mnou pojede do Ruska? Musí mít vízum? Všechno to tu pořád je, jen v trochu jiném množství. V malém. Na jak dlouho? Na furt! To určitě. A všeho by chtěl člověk zase moc. Být moc vytížený, mít moc překladů, ve stresu odevzdávat těsně na deadline taktak dokončené projekty...a být děsně busy, protože to je cool. Teď už se tomu směju. A jednou budeš i ty, který se byť jen o busy nálepku snažíš, protože pak teprve zjistíš, jakou hodnotu má čas, den či jen nepatrná hodina.
Scrolluju svůj instagram a najednou mi dochází, jaký je to vlastně zen. Něco, co vás dokáže úplně zastavit, co vás donutí intuitivně přistupovat ke všemu, pokud tím vším chcete proplout alespoň s dostačující grácií. Pokud je vaší značka průměr a něco víc, tak budete spokojeni. Pokud ne, sorry jako.
Scrolluju svůj instagram a rychle ho vypínám, protože na rekapitulace je času málo. Okamžik je teď.
G.
G.
Žádné komentáře:
Okomentovat